Omezení potratů je nutné

Nenechávejme téma potratů pouze křesťanským aktivistům. Liberálové se vždy věnovali etickým otázkám, dnes se utekli k ekonomii a vyklidili prostor pro okraje politiky.

Polsko, USA i Česko diskutuje v těchto dnech otázku potratů. Právo na život stojí proti právu žen rozhodovat o ukončení svého těhotenství. „Jestliže zabíjíme nenarozené děti, troufnu si říci, že to je větší teror a hroznější neštěstí, než atentáty poslední doby. S děsem hovoříme o stovkách mrtvých při takových útocích a na tisíce mrtvých dětí zapomínáme,“ uvedl v souvislosti s tradičním Pochodem pro život kardinál Duka.

„Žena, která by podstoupila potrat v případě, že by byl v USA prohlášen za nezákonný, by měla být potrestána,“ řekl to republikánský uchazeč o prezidentskou funkci Donald Trump. Po kritice, která se na něj okamžitě snesla, ale vzal své tvrzení zpět. Dalšími výroky se do tématu ještě více zamotal.

V Polsku chtějí zpřísnit zákon přijatý v roce 1993, který ze zákazu umělého přerušení těhotenství připouští pouze tři výjimky: pokud je plod poškozený, pokud těhotenství ohrožuje zdraví či život ženy, anebo je-li těhotenství následkem zločinu. Nová návrh počítá s povolením potratu jen v případě, že je nezbytný pro zachování života matky. Také zpřísňuje trest pro lidi, kteří provádějí nepovolené interrupce, ze dvou na pět let vězení. Premiérka Beata Szydlová téměř úplný zákaz potratů již veřejně podpořila.

V Československu byly interupce povoleny zákonem v roce 1957. Za téměř šedesát je evidováno přes tři milióny potratů (!). V roce 2003 se o zpřísnění zákona neúspěšně pokusilo několik poslanců lidovců a ODS. Současná legislativa má podporu velké většiny veřejnosti, podle různých průzkumu přes sedmdesát procent. Přesto téměř dva milióny lidí považuje potrat za nepřijatelný. Nejsme však dostatečně slyšet. Vlády se u nás strachují o svoji budoucnost kvůli stravenkám, třiceti korunám poplatků u lékaře či tomu jak se vyspí přeběhlý poslanec. Zásadní omezení socialistického výdobytku, „umělého ukončení těhotenství“, není v programu žádné vlády ani strany. Lidovci vždy z povinnosti navrhnou ochranu života od početí po přirozenou smrt, ale sami se bojí, že by je někdo vzal vážně. Kdo zpochybňuje „právo na potrat“ je nebezpečný podivín od kterého se je třeba držet dál.

Vážené téma, které se dotýká osobní integrity jedince. Mělo by být přirozeným pilířem liberální politiky. Pro jeho složitost a nepopulárnost jsme ho nezodpovědně přenechali levici a křesťanským aktivistům. Jedni jsou zosobněním destruktivní vzpoury proti hodnotám naší civilizace, člověk i morálka jsou pro ně pouhé společenské konstrukty odvozené od stupně vyspělosti společnosti. Lidský život má hodnotu danou kolektivem. Křesťané by zase rádi získali monopol na etické otázky daný úprkem liberálů od etických témat k ekonomickým.

Existuje řada nerepresivních prostředků, kterými je možné výrazně omezit počet potratů tak, aby společnost dala zřetelně najevo úctu ke každému životu a zároveň pomohla ženám s jejich někdy obtížnou volbou. Omezení „práva na potrat“ ze sociálních důvodů je však krokem nezbytným.

*kráceno vyšlo 23.4.2016 v MFD