Finance: Politické strany pod zostřeným dozorem

Loni nás politické strany stály 531 milionů. Vznikne nový Úřad na kontrolu hospodaření politických stran. Začneme stranám více důvěřovat?

Strany jsou pro straníky, Občanské fórum je pro všechny. Heslo z voleb 1990 i dnes vystihuje nedůvěru a nepochopení role politických stran českou veřejností. Politické strany, hnutí, unie, aliance, koalice, kluby a sdružení bere veřejnost jako odpudivé instituce sdružující prospěcháře nebo podivíny. Aféry spojené s financováním politických stran se nevyhýbají žádné demokracii, i na mezinárodní úrovni existuje řada doporučení jak zajistit kontrolu financování politických stran. Platforma Rekonstrukce státu ( http://www.rekonstrukcestatu.cz/cs ) přiměla politické strany, aby se problému věnovaly. Vláda ČSSD, ANO a KDU-ČSL se zavázala zajistit reálnou kontrolu financování stran. Balík návrhů začala projednávat sněmovna. Najít shodu poslanců na změnou zákona o stranách nebude snadné. U sady volebních zákonů je třeba dosáhnout shody i mezi poslanci a senátory a nelze tedy vyloučit, že nebude schváleno nic nebo nefunkční torzo.

Zákon o politických stranách z roku 1991 doznal změn sedmnácti novelami, dvěma nálezy Ústavního soudu a jedním zákonným opatřením Senátu ( http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=7&t=569 ). Změnit se mají dále volební zákony pro volby do sněmovny, senátu, prezidenta, krajů a Evropského parlamentu. Účinnost případně schválených novel zákonů dopadne na strany až po volbách do sněmovny v roce 2017. Návrhy regulují krajské volby, ale nelogicky vynechávají volby na nejdůležitější kraj, pražský magistrát.

Kolik nás stojí strany

V mezinárodním srovnání je státní podpora politickým stranám vysoká. Ústavní soud na podnět prezidenta Havla zrušil navýšení státního příspěvku za mandát poslance z 500 tisíc na milión s odůvodněním, že politické strany mají být zakotveny ve společnosti nikoli ve státě. Politici následně v klídku schválili zvýšení na „pouhých“ 900 tisíc. Kalouskova vláda v rámci šetření prosadila snížení příspěvků za mandáty poslanců, senátorů a krajských zastupitelů o 5 procent, šetříme tak cca 21 milionů ročně. Současná výše je protiústavní. V novém návrhu se stranám nabízí možnost přilepšit si o 10 procent státní podporou stranických institutů, které dosud stát nepodporoval. Příspěvek na institut je krkolomně navržen tak, aby se do něj nevešla hnutí ANO a Úsvit, ale lidovci díky poslanci Hovorkovi ano, nárok by měli mít i Strana zelených.

Na činnost dostávají strany 488 miliónů ročně, další peníze dostávají za hlasy ve volbách. V roce 2014 proběhly volby do Evropského parlamentu, proto výdaje státu loni činily celkem 531 miliónů (http://www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/podpora-z-narodnich-zdroju/politicke-strany-a-hnuti/prispevky-ze-statniho-rozpoctu-uhrazene-20299 ), které si rozdělilo 24 stran. První ČSSD inkasovala 150 miliónů, komunisté 89 miliónů, ODS 68 miliónů, čtvrté hnutí ANO 59 miliónů. Z menších stran například Strana zelených získala 12 miliónů a posledním „výherce“ Volba pro město za jeden mandát krajského zastupitele obdržela 237 tisíc.

Co v zákonech je

Od zákonů si předkladatelé slibují posílení kontroly financování politických stran. Strany budou mít nově povinnost vést online veřejně přístupný účet pro volební výdaje a příjmy. Stranám zůstane možnost mít neveřejné účty pro členské příspěvky, platby zaměstnancům a podobně, z důvodů ochrany osobních údajů. Dále se navrhuje nová povinnost zveřejňovat online výroční zprávu tak, aby si ji zájemce mohl přečíst i jinde než ve sněmovní knihovně v papírové podobě. Kontrolu výročních zpráv politických stran v současnosti provádí Kontrolní výbor sněmovny složený z poslanců a je pouze formální. Nově se má zřídit nezávislý „Úřad na dohled nad hospodařením stran a hnutí v zákonem stanoveném rozsahu“, který bude oprávněn udělovat stranám citelné finanční sankce za porušení zákonů.

Do omrzení vzývaná „transparentnost“ v hospodaření politických stran je nezbytná pro možnost veřejné kontroly kdo financuje politické strany a především nákladné volební kampaně. Další cíl je však protichůdný a ideologický. Zákon omezuje finanční dary, tedy legální příjmy stran. Do celkově povolené výše darů 3 milióny za fyzickou i právnickou osobu a jeden kalendářní rok se započítává i bezúplatné plnění. Nikdo soudný nepochybuje o tom, že současné účetnictví sněmovních stran neobsahuje všechny prostředky, které byly reálně použity v jejich volebních kampaních. Proč by je strany měly přiznat není jasné. Stanovení limitů na dary je odborníky kritizováno, povede nepochybně k obcházení, například formou dělení darů a bílých koní. Není žádný rozumný důvod proč by měla existovat jakákoli hranice pro dar od fyzické osoby, která je státním občanem České republiky. Návrh viditelně směřuje proti hnutí ANO. Překvapí, že návrh povoluje finanční dary od cizích politických stran.

Nový úřad

Ani autor tohoto textu nebyl z počátku příznivcem zřízení nového úřadu. Diskuze však přesvědčila vládní koalici i odborníky, že jiné řešení je ještě horší. Uvažovaná varianta posílení pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) měla řadu ALE. Kromě nutné změny ústavy by především hrozila silná politizace NKÚ. Nový úřad má mít účinné kontrolní a sankční nástroje, například pokuty do výše 2 miliónů nebo až dvojnásobku hodnoty daru. Problematické je však obsazení předsedy a členů úřadu, které hrozí jeho paralýzou hned na začátku. Předkladatelé vytvořili mimořádně složitou kombinaci, kdo navrhuje, kdo schvaluje a na konci je prezident, jehož kampaň je úřadem kontrolovaná.

Limity na 90 denní kampaň

Veřejnost si dobře pamatuje bombastické kampaně ODS za předsedy Klause a ČSSD za předsedy Paroubka, přiznané náklady neseděly s viditelnými výdaji o desítky miliónů. Vedle limitů na dary novely volebních zákonů navrhují limity na výdaje stran na kampaně. Hledat logiku v navržených částkách je zbytečné. Jde o pocity a předsudky ČSSD zaměřené proti hnutí ANO. Strop pro volby je navržen na 91 miliónů pro krajské, 90 milionů korun pro sněmovní, Evropský parlament 50 miliónů, prezident 40 miliónů pro první kolo a dalších 10 miliónů druhé kolo, Senát 2 až 2,5 miliony korun na kandidáta. Řada senátních kampaní v minulosti byla několikanásobně nákladnější, připomeňme Jana Fischera, Vladimíra Železného, Karla Schwarzenberga a v roce 2012 loterijního magnáta Valentu.

Jasným pozitivem návrhů je povinnost stran viditelně označovat svoji kampaň a to i negativní proti soupeřům. Snahu regulovat výdaje na kampaň maří omezení regulace na 90 dnů před volbami. Limity výdajů se vztahují pouze k této době a výdaje před touto dobou se do limitů nepočítají. Tradičně u nás probíhají souběžně krajské a senátní volby, překrývat cca 60 dní se pravděpodobně budou příští kampaně do sněmovny a prezidentské.

Lze shrnout, že změna zákona o politických stranách je v zásadě přijatelná, úprava volebních zákonů zbytečná.

(vyšlo v MFD)